Škádlení Goliáše

Aktuální informace

ŠKÁDLENÍ GOLIÁŠE                                               Otázky a Odpovědi

 

Jak vypadala egyptská společnost a kultura před nástupem arabského jara?

— Egyptská kultura se vyvíjí již od starověku, kdy byla tato země jedním z největších center tehdejšího světa. Ačkoli se dnešní Egypťané povětšinou s faraonským Egyptem neidentifikují, dodnes se lze setkat s některými kulturními rysy a tradicemi, jejichž kořeny jsou tisíce let staré.

I po islamizaci a ztrátě samostatnosti Egypt zůstával významnou součástí východního Středomoří a postupně se stal zájmovou oblastí evropských koloniálních mocností, zejména díky významu Suezského průplavu. Od roku 1952, kdy byla vyhlášena republika, vládnou Egyptu vojenští velitelé.

Během 30leté vlády prezidenta Hosního Mubaraka se podařilo prosadit ekonomické reformy, jež zajistily hospodářskou prosperitu země, avšak ve společnosti se stále více prohlubovaly rozdíly mezi vyšší a nižší společenskou vrstvou, takže docházelo k postupnému mizení střední třídy. Zároveň panovala politická nesvoboda, zemi prostupovala silná korupce a zcela chyběla transparentnost ze strany vlády. Potlačování politické opozice v posledních letech postihlo nejen sekulární kandidáty, ale i umírněné islamisty, kteří se stali nejsilnější a nejlépe organizovanou opoziční silou. V důsledku nesvobody se jen málo běžných občanů zajímalo o politiku či chodilo k volbám, protože přetrvával pocit, že hlas jednotlivce výsledek příliš neovlivní.

Vláda kontrolovala život obyvatel mnoha způsoby. Silné dotace pro běžné spotřební zboží (po
honné hmoty, základní potraviny) zdánlivě kompenzovaly těžké životnípodmínky obyvatel, vláda však zároveň v určitých okamžicích demonstrovala svou sílu, zejména zasahovala proti aktivistům a politickým oponentům. Po celou dobu působení prezidenta Mubaraka byl v platnosti výjimečný stav, který umožnil potlačovat osobní svobody zatýkaných. Bezpečnostní složky často vystupovaly z pozice síly i proti běžným občanům.

Všechna média byla kontrolována. Měla sice určitou míru svobody, avšak nepohodlné programy byly ukončeny (např. Al‑Káhira al‑jóm /„Káhira dnes“/ na Orbit TV) a novináři mohli být uvězněni (např. Ibrahím Íssa). Významnou roli proto hrála zahraniční média jako katarská Al‑Džazíra či saudskoarabská Al‑Arabíja.

 

Jaké faktory vůbec v Egyptě přispěly k sérii protestů označovaných jako arabské jaro?

— Velký problém dlouhodobě představoval egyptský vzdělávací systém, dostupnost zdravotní péče, trvale se zhoršující dopravní situace, kvalita ovzduší atp., ale také velká míra nezaměstnanosti, zejména mezi mladou generací. Většina obyvatel neměla naději svou situaci jakkoli zlepšit a neměla ani pocit, že by vláda tyto problémy vnímala či řešila.

Kvůli zhoršující se ekonomické situaci běžných občanů postupně narůstala frustrace a sílil pocit bezmoci změnit vlastní budoucnost. Jednou z posledních kapek byla neoficiální zpráva, jež se v posledních letech šířila, že nástupcem H. Mubaraka bude jeho syn Gamal. Zároveň byla v říjnových volbách 2010 z parlamentu vytlačena všechna opozice.

Spouštěčem protestů zahájených 25. 1. 2011, v Den policejních složek, byla mimo jiné policejní brutalita a smrt studenta Cháleda Saida v policejní cele. Až v průběhu revoluce se k protestům přidalo Muslimské bratrstvo, jež oproti mladým politickým aktivistům tvořilo jedinou větší organizovanou opoziční sílu.

 

Po revoluci v Egyptě následoval složitý proces politických změn. Co vše se zde vlastně od roku 2011 do dnešních dnů událo?

— Po 18 dnech protestů, během nichž byl rozpuštěn parlament, prezident Hosní Mubarak odstoupil a předal moc vojenské radě, jež musela začít spolupracovat s Muslimským bratrstvem a přislíbila změnu ústavy a konání prezidentských i parlamentních voleb. Ve volbách 2012, jež měly být svobodné, se ještě před sečtením všech hlasů vítězem prohlásil islamistický kandidát Mohamed Mursí.

Během jeho jednoleté vlády toto politické uskupení ovládlo všechny úřady, avšak obsadilo je nekompetentními lidmi. Protože mělo v rukou média, začala se pod tímto vlivem fundamentalizovat další část společnosti, nedocházelo však k žádným pozitivním změnám, jež protestující během revoluce požadovali. Nezlepšující se situaci podtrhoval velký nárůst kriminality a neaktivita bezpečnostních složek souběžně se stále se zhoršující ekonomickou situací obyvatel. Některé z Mursího vydaných dekretů, jež mu měly zajistit neomezenou moc, byly společností odmítány a široké kritiky se dočkala narychlo schválená ústava.

Společnost zůstala rozpolcená a nespokojenost dále narůstala. Mezi dubnem a červnem 2013 shromáždila aktivistická skupina Tamarúd („Povstání“) více než 20 milionů podpisů na petici za odstoupení prezidenta Mursího. Situace v červnu vyústila v další sérii protestů, jichž se účastnily milióny lidí po celém Egyptě a v nichž se sjednotila politická opozice proti islamistické vládě. Vládní stoupenci během několika dnů vypálili celou řadu kostelů a dalších koptských institucí jako pomstu za údajné křesťanské kořeny těchto protestů.

Prezident Mursí byl 30. 6. 2013 sesazen vojenským pučem, kdy armáda stejně jako v roce 2011 vyslyšela protestující. Znovu byl rozpuštěn parlament a přechodným prezidentem se stala hlava ústavního soudu Adly Mansúr. V následných volbách v roce 2014 zvítězil Abd al‑Fatáh as‑Sísí, kandidát s vojenskou minulostí a od roku 2012 ministr obrany. Tuto volbu přijala většina společnosti, mimo jiné i v důsledku nárůstu hrozby ze strany sílícího Islámského státu na Blízkém východě.

Rozpolcenost společnosti se po těchto volbách výrazně snížila a bezpečnostní složky znovu zajistily občanům relativní klid. Dodnes však dochází k útokům jednotlivců namířeným proti policejním složkám a ve větší míře proti armádě v oblasti Sinajského poloostrova, kam pronikají síly Islámského státu. Rovněž dochází k útokům proti křesťanské menšině.

Již po několika měsících se však situace v mnoha ohledech začala navracet zpět k represi, omezení svobody slova a shromažďování, k potlačování opozice. Média jsou znovu plně pod kontrolou vlády. Ekonomické reformy, jež jsou nutné ke zlepšení situace v dlouhodobé perspektivě, vedly vposledníchletechkvelkémunárůstucen.


Jak arabské jaro proměnilo kulturní život?

— Egypt produkoval řadu filmů, konalo se mnoho kulturních (filmových, hudebních, tradičních) festivalů a výstav. Budovala se muzea po celém Egyptě, jež měla podpořit zájem Egypťanů o vlastní minulost i rozvoj cestovního ruchu. Řada výstav egyptských památek a umění byla vysílána do celého světa, kde se těšila velkému zájmu a návštěvnosti.

S revolucí v roce 2011 přišla změna ve všech těchto oblastech, a to v důsledku zhoršené ekonomické situace (omezení prostředků na podporu kultury) či bezpečnostních omezení (zákazy večerního vycházení, zajištění bezpečnosti na akcích atp.). Kulturní elita spojená s bývalým režimem ustoupila do pozadí. Zároveň byl prosazen zákaz vysílání památek na výstavy mimo Egypt, což spolu s výrazným úbytkem turistického ruchu vedlo k silnému omezení prostředků určených na uchování kulturního dědictví a ochranu památek.

 

Jakou roli hrála v historii egyptské společnosti satira a humor?

— Humor a satira byly součástí egyptské kultury již od starověku. Např. se z této doby dochovala řada kreseb zobrazujících společnost „naruby“ – kočky posluhující myší šlechtičně, liška v roli pasáčka koz či lev hrající s antilopou hru podobnou šachům byly kritikou tehdejších poměrů. Některé z těchto kreseb lze vnímat jako politické karikatury, např.nestydatá skalní kresba odkazující zřejmě na královnu Hatšepsut. I v moderní historii se ironie a satira promítaly v umělecké tvorbě, včetně egyptských filmů, jež ironicky kritizovaly společenské poměry již v době koloniální nadvlády. Pro kritiku zaměřenou politicky byl v roce 1887 vyhnán do exilu novinář a dramatik Jakúb Sanoua, který může být pokládán za svého druhu předchůdce Básima Júsifa. Významnou postavou byl nedávno zesnulý novinář Ahmed Ragab, který po několik desetiletí psal pro deník Achbár („Zprávy“) sloupky Nus kilma („Půl slova“) kritizující společenské, hospodářské a politické poměry.

 

Jaká tabu, která egyptskou veřejnou sféru léta sužovala,v roce 2011 padla?

— Revoluční události roku 2011 v jistém smyslu uvolnily vnitřní napětí ve společnosti. Lidé ztratili vnitřní obavy a odstoupení prezidenta Mubaraka je přesvědčilo, že mohou dosáhnout změn. Nízká úroveň vzdělanosti egyptské společnosti však vedla ke ztrátě hranic, respektu k autoritě a k protestům proti čemukoli, s čím jednotlivec nesouhlasil. I přes stabilizaci v posledních letech se společnost revolucí proměnila, nicméně probíhající ekonomické reformy a velké státní projekty – např. rozšíření Suezského průplavu či budování nového hlavního města – dokládají postupné změny. Důležitým výsledkem revolučního dění a následujících let je možnost podílet se na politickém dění, diskutovat a svým hlasem ovlivnit výsledky voleb.

 

Jaké postavení měla v demokratickém Egyptě televizní show Básima Júsifa?

— Show Básima Júsifa, jež se poprvé objevila na YouTube krátce po revoluci a ironicky prezentovala veškeré dění, odrážela obecně nastalou ztrátu kontroly. Básim Júsif dokázal vtipně komentovat události formou blízkou běžným lidem, jejich jazykem a s humorem, který uvolňoval napětí v době, jež byla zásadním přerodem, ale také svým způsobem krokem do neznáma. Popularita show se rychle rozšířila a její oblibu podtrhovala znovu nabytá schopnost občanů diskutovat o vysoké politice beze strachu z postihu a s humorem Egypťanům vlastním. Brzy začal tuto show vysílat kanál ON TV, odkud jej v roce 2012 převzal kanál CBC, poté v roce 2014 show obnovil MBC Misr. Již během vlády prezidenta Mursího nastaly politické tlaky k ukončení tohotoprogramu a v březnu 2013 Básim Júsif čelil žalobám pro urážku prezidenta a islámu.

 

Jak se v roce 2013 po návratu autoritářského režimu změnil přístup k televiznímu programu, k humoru a satiře zvláště?

— Obliba Júsifovy show stále stoupala a nikdy neztrácela diváky. Po změně vlády v roce 2013 však začaly protesty před nahrávacím studiem, jež byly namířeny proti této show a volaly po jejím ukončení. Tyto protesty se nezdály spontánní, avšak odrážely negativní postoj vlády k tomuto programu. Básim Júsif byl nucen vedením televizního kanálu k omezením, jež by z jeho programu učinila bezzubou zábavu. Proto v roce 2013 na kanálu CBC svou show ukončil. Obnovení na kanálu MBC Misr v roce 2014 mělo krátké trvání a show byla i zde ukončena v důsledku stejných politických tlaků. Pro miliony diváků bylo ukončení show velkým zklamáním a ukázalo, že politické špičky nesnesou žádnou formu veřejné kritiky.

 

Egyptská veřejnost je nyní velmi rozpolcená. Co ji rozděluje?

— Události následující po revoluci 2011 vedly k velkému zklamání nadějí občanů, kteří doufali v zásadnější změnu. Ve volbách zvítězila islamistická alternativa, která během několika měsíců přinesla frustraci a silnou vlnu protestů. Kvůli neexistenci a nefunkčnosti demokratických institucí, jež by účinně korigovaly moc prezidenta Mursího, bylo pro většinu obyvatel nemyslitelné ponechat jeho vládu u moci po celé volební období. Roztříštění demokratické opozice a ztráta základní bezpečnosti v zemi vedly v dalších volbách k jednoznačnému upřednostnění vojenských složek, a to i přesto, že nečinnost bezpečnostních složek zásadně přispěla k zhoršení situace za Mursího vlády. V zásadě šlo o návrat od neznámého ke známému. Vojenské složky ostatně ovládaly Egypt již od starověkých dob a mnoho významných faraonů včetně Haremheba či Ramesse I. (děd Ramesse II. Velikého) byli původně vojenští velitelé.

 

Jaké jsou dnes vyhlídky Egypťanů, zejména z mladé generace?

— Mladá generace doufá v postupné zlepšení životních podmínek v důsledku probíhajících ekonomických reforem. Události revoluce a následující let však ukázaly, že změna poměrů nenastane rychle, ale jen část obyvatel pochopila, že změna musí proběhnout na všech úrovních společnosti. Zásadní proměnu je třeba uskutečnit v oblasti vzdělávání. Vzdělaná mladá generace stále doufá ve změnu k demokracii, avšak dosáhnout jí bude vyžadovat mnoho let postupných reforem. Revoluce roku 2011 tedy představuje jeden z kroků vývoje, který snad povede k lepší budoucnosti.

 

 

 

 

Autor textu si přál zůstat v anonymitě.

 

Studuj atraktivní obory s širokými možnostmi uplatnění na špičkové škole v centru Prahy.
Ke každému studentovi přistupujeme jednotlivě a poskytujeme mu plnou podporu při studiu.

Klíčový je pro nás rozvoj praktických dovedností a uplatnění absolventů. Proto maximálně podporujeme praxi, pracovní stáže a zahraniční pobyty.